Máte ráda informace? Jste ráda připravená na cokoli? Jste tu dobře.

Být porodní bábou je podle Pavlíny Chvátilové krásná řehole. Proč řehole? „Třeba proto, že jste na telefonu dvacet čtyři hodin denně. Nejen obrazně samozřejmě,“ usmívá se a dál vysvětluje: „V noci mě budí telefony s nešťastným toném v hlase. Ten buď znamená, že se hlásí porod nebo nejsou k utišení mimča.“ Začátek soukromé praxe nebyl pro Pavlínu právě ukázkově hladký. S malým skoro tříletým Šimonkem, dnes už velkým třeťákem, který ji sám potřeboval nejvíce, se ve dne, mnohdy i v noci ozývalo - crrr, crrrr-“potřebuji Vás, Pavlíno, přijeďte“. Děda, babička a tatínek hlídají velmi často. Jen zřídkakdy musel jet Šíma se mnou. Ono vlastně i nějakou dobu trvalo než si mezi sebou nastávající rodičky řekly o Pavlíniných předporodních kurzech, cvičení a následné péči. Žádnou reklamu nezanedbala, ale přeci jen nejlepší formou je pochvala a doporučení mezi kamarádkami. „Byly to těžké chvíle ( čekání na zavolání a nikdo první měsíce nevolal ), ale vnitřně jsem neoblomně věřila, že bude lépe.“ Potvrdilo se a Pavlína má už pár let nabitý diář návštěvami u „čerstvých“ rodiček. Na jedné z prvních návštěv mi otevřel dveře dědeček miminka. Zústal stát v dveřích a nevěřícně si mne prohlížel. Stála jsem s kufrem v ruce a přezůvkami v druce druhé. Polkl a se smíchem vyprskl větu, kterou opravdu nezapomenu: “ myslel jsem si, že za dcerou přijede taková pořádná( ukazoval rozměry) a stará porodní bába a zatím... Bylo mi 27 a kufr v ruce byl skoro větší než já. Byla to velmi veselá a příjemná návštěva i přes to, že čerstvá šestinedělka měla hodně bolavé bradavky a kojení pro ni zatím nebylo moc příjemné.